Schwarzenberg národ nespojuje, ale rozděluje
Ing. Jiří Krutina
Není pravda, že role prezidenta je jenom reprezentativní, a není pravda, že první dáma nemá žádný význam, tedy to, zda bude na hradě, či nikoliv, jak nás opět hypnoticky přesvědčuje jeden z kandidátů na prezidenta, K. Schwarzenberg. Kdo zamlčuje zcela zásadní význam a důležitost postu hlavy státu, chce tím zatajit jenom zneužití této moci v jiný, než národní prospěch.
Hlava státu a jeho choť je vždy symbolem celého státu, země i národa světu, který je vyslán celému okolí i do na první pohled neviditelného světa příčin. Vliv osobnosti v čele státu na zevní i vnitřní společenskopolitické procesy je více než zřejmý. Kdo to odbývá rétorikou, že prezident nemá dostatečné pravomoci, zamlčuje jiný skrytý ale o to více působící rozměr této vrcholné politické funkce země. Hlava státu, či celá manželská dvojice, neboť chtě nechtě i partnerka tvoří část svého partnera stojící v čele země, je vyslaným signálem o naší státnosti, státotvornosti, suverenitě, úctě k vlasti, národu jako celku a jeho předkům. Prezident, či hlava státu v jiných zřízeních je vždy tím, co zemi a národ charakterizuje navenek – je vyjádřením národa jako celku. I ve formální oblasti si uvědomme, že prezident je například vrchní velitel armády ČR, úkoluje tajné služby a volí bankovní radu. Tedy má zásadní vliv i na strategické oblasti země.
Každý člověk je ztělesněním určitého vlivu, ať již jej uplatňuje přímo, či nepřímo, viditelně, či neviditelně. Každý člověk je vyústěním své vlastní zkušenostní historie, nejen osobní, ale i rodové a celkové karmické, které si sebou nese. To platí, ať tomu materialisticky orientovaní lidé věří, nebo nikoliv.
Uvědomují si ti, co až fanaticky, jak oni sami říkají „volí Karla“, že volí toto:
Volba první dámy, která je cizinkou – nemá české občanství, ale rakouské. Má ale české zaměstnance na svém paláci ve Vídni. Může nám to připomínat trochu Rakouska-Uhersko, že? Otec této dámy (i materialistická psychologie uznává vliv na názory včetně těch podvědomých otce při výchově dcery), byl aktivní vysoký nacista, člen zločinecké organizace SA.
Toto bude samozřejmě protistranou odmítáno frázemi, že „dětí za rodiče“ nemohou. Ano, nemohou, také nikdo přeci tuto dámu neobviňuje z nacistických zločinů a neposílá jí za to před soud – ale v případě volby hlavu státu je nutné vidět věc ze širšího pohledu.
Tato potenciální první dáma měla svého druhého nemanželského syna s Thomasem Prinzhornem, který pochází rovněž s rodiny s bohatou nacistickou minulostí vysokých nacistů a navíc v roce 1996 byl poprvé zvolen do Národního shromáždění za Haidrovu nacionalistickou FPÖ. Po volbách 1999 vrcholný představitel neofašistické FPö. Původně měl být nominován na ministra, ale při jmenování prezidentem Thomasem Klestilem se vyskytly problémy s jeho předvolební vysoce xenofobní kampaní vůči cizincům, takže nakonec byl jmenován 2. prezidentem Národního shromáždění. V roce 2002 se dokonce vyšvihl na zástupce Jörga Haidera.
Tedy náš kandidát na prezidenta K. Schwarzenberg je lidově řečeno „paroháč“. To samozřejmě není zase tak strašné, a samo o sobě nic co by mělo člověka poškozovat. Navíc sám Karel (doufám, že mi tu familiárnost dovolí stejně jako jiným jeho fanouškům) tento řekněme „přehmat“ své manželky kompenzuje svým hraným sexappealem, jak dokazují i jeho vyjádření, která dává k dobru, že například záviděl Berlusconnimu při jeho nedávné aféře. Podle médií se jednalo o skupinový sex s prostitutkami, některými nezletilými. Každý ať si udělá obrázek sám. Ano i tím se možná zalíbí „mladší generaci“ a „pravdoláskařské umělecké frontě“ na kterou se nejvíce zaměřil tvůrci jeho prezidentské kampaně. Ale kde je jeho tolik proklamovaná katolická výchova a křesťanské principy?
Vzpomněl jsem si na jeden citát významného západního myslitele a demokratického intelektuála:
„Jak ubývá politické a ekonomické svobody, tak se zvyšuje sexuální svoboda. A každý diktátor učiní dobře, když tuto svobodu bude podporovat… Pomůže mu to uklidnit své poddané, aby se snáze vyrovnali se svým otroctvím a přijali svůj osud.“
Aldus Huxley
Jinými slovy, potenciální první dáme je cizinkou – to není projev xenofóbie – to je fakt. Pochybuji, že by například Poláci něco takového vůbec umožnili jenom potenciálně. Ti za druhé světové války trpěli více, možná proto.
Jinými slovy potenciální první dáma během manželství počala syna se současným rakouským neonacistou pocházejícím z rodiny s bohatou nacistickou minulostí. Zřejmě tedy vliv jejího otce a vlastního rodinného zázemí je více než zřejmý.
První dáma s nacistickou minulostí rodové i osobní je výsměch celému českému národu, jeho historii a smyslu dějin. Je také neúctou ke všem pamětníkům nacistické okupace a odbojářům, kteří padli v boji proti nacismu nebo dosud žijí.
Mám za to, že touto volba každý občan ztrácí morální právo na svou zem, samostatnost, i to, nazývat se Čechem, který ctí své předky, tradici, jazyk a kulturu.
To, co můžeme pozorovat mezi tzv. „umělci a celebritami“, kdy jedni perzekuují druhé jenom proto, že si dovolili volit jinou volbu než „jejich Karla“, ukazuje fanatičnost a nedemokratičnost fanoušků tohoto kandidáta. Podařilo se vybudit podobnou fanatickou hysterii, jakou jsme mohli vidět snad jen u zfanatizovaných sudetských žen, když vítali svou ikonu – zbožštělého vůdce, který „osvobodil“ sudetské Němce od útlaků Československa.
Pokud by se tento „trojský kůň“ usadil v prezidentské roli, bude dále pokračovat dělení národa a vnášení do celospolečenského klimatu sváry a tak docházet k dalšímu štěpení národa a společnosti – což dodejme, využívali vždy nepřátelé našeho národa v historii.
Celý český národ včetně fanoušků neexistujícího uměle vytvořeného idolu knížete – punkera Karla, kteří se nechali podvést moderními technikami mediokracie, by si měl uvědomit, co skutečně volí svou volbu a o co v této volbě jde. To, co Čechům vždy v historii chybělo v kritických okamžicích, byla státotvorná síla a to plyne pouze ze sjednocení se na základních prvcích, které stmelují celý národ a tak jej činí státotvorným národem.
Češi se ale nakonec vždy dokázali ale ve skutečně rozhodujících chvílích vždy semknout v jednu národní frontu. Například v době husitského státu, kdy vládly zemské směny, které byly první podobou demokratického vládnutí v Evropě, se vždy všechny strany v zemi byť často rozhádané a ve vzájemné zášti, sjednotili proti ohrožení státní svrchovanosti a vyhubení národa – které tenkrát bylo více než reálným nebezpečím. Nakonec se zástupci všech tehdejších náboženských obcí a řekněme společenských tříd – byť je to pojem nepřesný pro danou dobu, od vysoké šlechty po střední, zemanstvo, husitský klér a lid semkli – zvolili ve svém středu toho, kdo byl schopen velení - dnes bychom řekli „krizového managementu“ a tak se dovedli vždy uhájit proti zevním ohrožením státu a národa. Pak velení přebírali hejtmané, kterým věřil jak prostý lid, tak šlechta. Za těmito ze svého středu zvolenými hejtmany stála i čeká šlechta – mnohdy i šlechta pod jednou. Jedním z nich byl původně zeman – trocnovský Jan z Kalicha a později jeho roli převzal kněz obce táborské Prokop Holý. Oba v daném okamžiku získávali královskou neomezenou moc ve státě. Jakmile skončila jejich role, nevládli a také dodejme, nikdy se neobohatili. Jan Žižka, původem zeman zemřel zcela bez majetný – plně se dal do služeb tehdejšího národa, byť jej například Praha vítala jako krále. To samé později kněz Prokop. Tak naši předci - všechny vrstvy a třídy tehdejší české společnosti jednak dokázali rozpoznat, kdy jde o celonárodní zájmy a současně semknutím se v těch zásadních věcech je také společně uhájili. V případě ohrožení země křižáckými výpravami, které nastupovali zejména z oblasti Německa a Rakouska, ideologicky podporované politikou římskokatolické církve, vždy dokázali zanechat svých vnitřních svárů a občanské války a postupovali jednotně pod vedením těch, kteří byli tehdy schopni národní síly slovy dneška z leva do prava sjednotit.
Pozorně si všimněme, kdo skutečně národ rozděluje a kdo používá rétoriku, která národ dále štěpí v jeho základních státotvorných otázkách. Právě podle toho poznáte „lišky na vinici páně“, slovy bible. Taková persona do čela země nepatří a o tom je tato volba.